V dnešní „nehoufové době“ jsme byli v kině pouze online. Vybírali jsme si z několika možností v nabídce JUNIORFESTu. V třídním hlasování dostal nejvíc bodů snímek „Kostkovaný Nindža“.

Byl to sice film animovaný, někdo by si mohl myslet, že takové filmy jsou jen pro hodně malé diváky, ale jenom zábava to nebyla. Jedním z hlavních hrdinů je malá vycpaná hračka – kouzlem ožije a snaží se (často zbrkle a dost drsně) řešit nespravedlnosti. Hlavně chce potrestat podnikatele, který ve vzteku zabil dítě. Dítě pracovalo spolu s ostatními v továrně a omylem ušilo hračku nindži ne z tovární látky, ale z vlněné šály pana podnikatele. Měli jsme „výlet do kina“ místo pravidelného domácího úkolu z češtiny. Odpovídali jsme na několik otázek z pracovního listu. Úvodní krutá pasáž nás hodně překvapila.

Ukázky z pracovních listů: „Říkala jsem si pro sebe, jestli je to vůbec pohádka, ale hlavně mi to přišlo hodně smutný.“ „Cítila jsem znechucení vůči těm lidem, co tohle podporují, a smutek vůči dětem.“ „Pán s rákoskou (dozorce v továrně) byl krutý, nemilosrdný, přísný, podlézavý ke svému šéfovi, Philip Elermint (vrah dítěte) chladný, nesoucitný muž, kterému jde jen o peníze, tlumočník má srdce na správném místě, je milý, hodný, ale bojácný.“

Pro někoho byl film příběhem o klukovi (druhý hrdina filmu, Nindžu dostal darem, jedině s ním hračka mluví), který se naučil věřit sám sobě, bránit se. Pro někoho to byl film o lásce, nejvíce sledoval, jak se kluk snaží získat pozornost třídní hvězdy – všem se líbila. A jemu se povedlo zamilovat se právě do ní. A rady od vycpaného nindži nebyly vždy nejmoudřejší. Každého ve filmu zaujalo něco jiného.